Jak jsem šlápla na domeček

Jednou jsem si krátila čas, procházkou po nástupišti. Ostatní častokrát stojí na místě, já vyzbrojena náramkem s funkcí počítadla kroků, chodím. Mé toho dne tmavošedé bloumání mezi ostatními zabloumalci narazilo na překážku. Tedy přesněji řečeno šláplo na překážku. Stoupla jsem někomu na domeček. Předchozí věta může znít možná dramaticky, ale po mém došlapu nenásledovalo žádné křup, ani tragický pláč dítěte následovaný hysterickým výstupem jeho matky. Skutečně – šlápla jsem někomu na domeček a nikdo, z dalších zabloumalců si toho absolutně nevšiml. A já pokud bych neměla hlavu v bloumací poloze směrem k zemi, bych to rovněž nezaregistrovala. Nově odhalená skutečnost mě vyřadila z bloumacího procesu. Myšlenky se mi roztočily a lítaly po hlavě jako splašené, ani nevím kolik jich nechtě vyletělo ušima, nebo nosem.

Na jedné z dlažebních kostek byl nakreslený domeček. Malý domeček vytvořený lihovou fixou. A kousek vedle, na jiné kostce bylo troufalým tahem vyvedené srdíčko. Malé srdce na dlažební kostce. Takový protimluv (oxymorón) viděný ve skutečném světě mě rozesmál. Vlak už vjížděl do stanice, ale stihla jsem si domeček i se srdíčkem zvěčnit. Těší mě, že na tom šedivém místě, jsem našla něco tak barevného. Tedy domeček sám o sobě byl jen dlaždicově šedý s liniemi černé lihové barvy fixu, ale odhalení jeho existence jej v mých očích učinilo barevným.

Je to takové vytržení z šedi všedních dní, že jsem si vzpomněla na všechna svá Doma. Co jiného než Domov mohla kresbička symbolizovat? Nu autor možná zamýšlel vyjádřit obrázkem něco jiného (třeba svou touhu po splacení hypotéky), ale my lidé máme zkrátka v povaze domýšlet si věci podle sebe.

Kdopak v tom domečku asi bydlí? Jak se mu v něm žije? Vypadal jako bytelná stavba, takže určitě nevadilo, když na něj někdo šlápnul. Tento domeček byl architektem vytvořený velmi důmyslně, protože ani největší vztekloun by jej nedokázal zadupat do země. Úplně vidím jak někdo vší silou dupe na domek v touze rozhoupat jeho obyvateli lustr a shodit obrázky v rámečcích ze stěn, ale obydlí bez velké námahy pořád stojí a vypadá mile.

Obyvatel domečku se nemusí bát ani mravenců, kteří by se možná chtěli dostat dovnitř a sníst mu jeho kostkový cukr. Dívala jsem se bedlivě a viděla, že okýnka má domeček pevně zavřená. A protože se mu kouřilo z komína, tak je jasné, že se obyvatel nemusí bát ani tuhé zimy. Má vše co potřebuje.

Domeček má dvě patra. Když už máte v domě dvě patra, jistě to ukazuje na velkou rodinu a mnoho přátel. Pravda mohlo by to znamenat i o to větší samotu, ale to už je na každém, co do tohoto domečku vloží. Nicméně, protože to srdíčko není probodnuté šípem, ani rozpůlené na dvě půlky, já si volím onu radostnější verzi.

Nevím, kdo ten domeček nakreslil. Jak už jsem říkala mám jen kupu domněnek a nemůžu za autora mluvit. Pro mě tam byl z toho důvodu, aby ukázal barvy člověku, který šel s hlavou skloněnou, pod tíhou šedých myšlenek. A za to děkuji.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.