Trable Skorobezhlavého Nicka – mini povídka

Je to pěkně za houby, když máte hlavu skoro useklou. Nejenom, že vás diskvalifikují z Bezhlavého honu, ale ani si nezahrajete s vlastní hlavou kuželky. Když Vám hlava drží na jednom palci šlach a masa, tak zkrátka proklínáte kováře, který se nepostaral o dostatečnou ostrost sekery se kterou kat pracoval. Cítíte se nezařaditelní mezi ostatní. Ani studenti Vás neberou vůbec vážně. Zajímá je jen a jen to, že jste S K O R O bezhlavý Nick. Copak jsem nějaká atrakce k smíchu? Jsem sir Nicolas de Mimsy-Porpington, kterého tu nikdo nebere vážně. Takže si bloumám po chodbách hradu a přemýšlím nad životem. Pardon v mém případě nad smrtí. Sleduji hemžení těch všech studentů, jejich potíže a doufám, že se nedostanou do takových problémů jako já. Jakmile je totiž problém s identitou je všechno takové těžší. Mladej Potter tady pořád něco řeší, nemá ani jeden školní rok v klidu. Jakoby to všecko leželo na něm. Ale tak, byl hodnej když mě přišel před ostatními duchy tehdy podpořit. Škoda, že byl tehdy ještě tak mladý. Kdybych jej získal na svou stranu teď, když už je známý nejen tím, že přežil, ale i tím, že se mu to povedlo hned několikrát, třeba by mě brali vážně.

Jenomže to by nesměla být celá škola na nohou kvůli nějaké válce. Všichni tady lítají jako o život, utíkají, bojují, snaží se bránit hrad. Hlavně by si měli dávat pozor, aby jejich smrtelná zranění nebyla takovým handicapem jako v mém případě. Přeci jenom být duchem je poměrně dlouhodobá záležitost. Poměrně špatná smrt by bylo zašlápnutí obrem. Tělo se změní na placku a pracujte pak s takovým materiálem. Uff to jsem dopadl vlastně ještě dobře. Kdybych měl být placatý, tak by se mi smáli hned jak bych se zjevil a už vůbec bych nemohl hrát kuželky. No, ale zase bych mohl být třeba koberec. Ale to by mě nebavilo.
Vůbec nejlepší smrt je zasažení tou zelenou kledbou co se nepromíjí. To Vám totiž nezkřiví ani vlásek. Takže umřete a vypadáte pořád stejně. Kdybych byl ještě mezi živými dal bych si záležet, abych vypadal dobře. Abych neměl zakrvácený plášť a upocené vlasy. Nechápu studenty co tu pobíhají a vypadají tak rozvrkočeně. Přece když je někdo sejme zelenou kledbou, tak jim to zůstane napořád. No jo, lidi nepřemýšlejí nad svou duchařskou budoucností. Ani já nepřemýšlel. Kdyby ano, tak bude mým posledním přáním pořádně ostrá sekera.
Ha teď proběhl ten nejmladší Weasley a křikl na mě:“Hlavu vzhůru Nicku“. No jo, já se o to pokouším. Chytám ji za uši a chci ji zvednout do výšky, ale palec šlach ji nepustí. Kruci. To si taky mohl odpustit. Že já jim na to vždycky skočím.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.